Jak jednoduše propojit školní výuku s praxí

"Kolik si myslíte, že vám bude let, kdy už se nebudete muset učit, protože už všechno víte a umíte?" - touto otázkou jsem otevřela setkání dětí ze třetí třídy. Děti vykřikovali: 15, 18, 21, 25.

"Špatná" zpráva pro děti byla, že učit se budou pořád. Od dětí se ozvala nespokojenost s touto informací (chápu...) 😆

Že to nikdy neskončí. Že nesmíme usnout na vavřínech. Že změna v našich životech je součást našeho rozvoje.

Nejvíc nám pomohlo přirovnání k jídlu - a to bylo téma, které se týkalo téměř všech dětí a hned se chytili (to znám z domu, že jo...).
Když se budu bránit ochutnávat, nikdy nezjistím, jestli mi to chutná a jestli si to jídlo ještě někdy dám. Musím zkoušet. Ochutnávat.

Skvěle na mě navázal jeden tatínek, který pracuje v televizi a povídal o tom, že rozhoduje, kdy a co se bude v televizi dávat. Jak funguje Píplmetr. A že filmy se nakupují na trhu stejně jako ovoce nebo zelenina. To bavilo i mě 😆

No a všechno to přitom začalo jednu zprávou od třídní mé dcery:
"V prvouce se nyní věnujeme tématu POVOLÁNÍ. Našel by se mezi vámi rodič, který by byl ochotný nám o svém povolání přijít popovídat?"

Přišlo mi skvělý, že mají nejen paní učitelka, ale především děti možnost a chuť přiblížit se k praxi a ne si o všem jen teoreticky povídat😉

💡 Jak myslíte, že dopadlo hlasování: Které povolání vás zaujalo víc: Práce v televizi nebo učitelka pro dospělé? Hm.....